Markovice
Poprvé jsou Markovice zmiňovány roku 1349 jako Menší Kaplice pro rozlišení od Větší Kaplice, což byly Tři Bubny u Chrudimě. Osada později dostala jméno Markovice podle sakrální stavby zasvěcené evangelistovi sv. Marku, kolem níž se vyvinula na komunikační spojnici Čáslav – Chrudim – Litomyšl. Právě kvůli této komunikaci se dne 2.3.1564 chrudimská obec obrátila na Prokopa Štítného ze Štítného a na Moravicích, aby dal opravit mostek pod kostelíkem sv. Marka na cestě z Chrudimě do Heřmanova Městce, neboť poškozený mostek byl překážkou pro Chrudimské obchodníky.
Markovice zpočátku náležely k Třibřichám a byly v době svého vzniku a dlouho potom samotou. Ještě v roce 1587 je tu zmínka pouze o jednom obyvateli, Janu Huňáčkovi. Roku 1597, kdy zemřela majitelka Moravic Eva Špetlová z Janovic, byl rozdělen majetek mezi její příbuzné. Část Markovic s rybníky Nohavice a Svodnice u cesty připadla jejímu bratrovi Hamzovi Bořkovi ze Zabědovic a druhý díl s kaplí, patřící k Třibřichám, dostal Pavel Bořek ze Zabědovic. Za třicetileté války, tak jako velká část jiných vsí, Markovice zcela zpustly.
Dle pamětní knihy medlešického statku byla v Markovicích původně kaple, jejíž románské založení nepřímo dokládá objev kostrového hrobu se záušnicemi na místě hřbitova. V kapli dala roku 1653 tehdejší majitelka Eva Kustošová ze Zubří a na Horním Studenci, rozená Glauchová, zřídit oltář sv. Marka. V roce 1732 nechal držitel Medlešic, Václav Caretto Millesimo, na místě kaple postavit kostel zasvěcený sv. Marku. Stavbu provedl neznámý architekt. Již v roce 1745 se ovšem zhroutila klenba kostela a 12.8.1771 kostel po zásahu bleskem vyhořel. Do opraveného kostela byl přenesen hlavní oltář s obrazem patrona a roku 1829 zvon, pravděpodobně z kostela sv. Jana Křtitele z Chrudimě. Kostel stál dříve o samotě, obklopen hřbitovem, později se stal součástí obce Markovice. Ve zvonici stojící nedaleko kostela bývaly tři zvony, z nichž dva byly roku 1808 ukradeny a třetí poškozený později opraven. Ke kostelu se každoročně na den sv. Marka 25. dubna konalo z Chrudimě procesí. K markovickému kostelu se váže podobná pověst jako k práčovskému kostelu sv. Jakuba. Původně byl prý stavěn v Bylanech na Kučerově skále a všechno, co bylo ve dne postaveno, přenesl v noci bílý kůň do Markovic. To se opakovalo tak dlouho, než začali kostel stavět přímo v Markovicích.
V roce 1789 stálo v obci 7 domů, v roce 1820 zde žilo 36 obyvatel v 10 domech. Roku 1837 se uvádí 71 obyvatel a 4 domy. V roce 1869 měly Markovice 61 obyvatel a 11 domů. V roce 1890 stoupl počet obyvatel na 81 v 11 domech. K roku 1910 měly Markovice 86 obyvatel a 12 domů. V roce 1950 zde žilo 83 obyvatel ve 20 domech. V roce 1970 klesly počty obyvatel na 63 a domů na 19. Po intenzivní výstavbě na konci sedmdesátých let a v osmdesátých letech počet obyvatel i domů stoupal a v roce 2004 bylo evidováno v Markovicích 744 obyvatel ve 214 domech. S počtem obyvatel rostl i společenský ruch. V obci fungoval například spolek divadelních ochotníků, Místní domovina domkařů a malorolníků či spolek Čtenářská beseda.
V letech 1850–1973 byly Markovice osadou obce Třibřichy, resp. Dřenice – Třibřichy. V roce 1974 se Markovice staly součástí obce Bylany, o rok později byly připojeny k Chrudimi.
Jméno Markovic je v současnosti nejčastěji spojováno s rozsáhlou výstavbou rodinných domů a s protesty části občanů souvisejícími s plánovanou průmyslovou zónou v sousedství této části města Chrudimě.
